„Éčka“ byla založena v roce 1988. Do roku 1992 prošla jistými personálními změnami, ale od té doby hrají v nezměněném složení: Bakča (zakládající člen) – kytara, Motlýk – basa, Vojtíšek – bicí, Petr – kytara a Bořek – zpěv.

Začínali jste za totalitního režimu. Proč jste zvolili zrovna styl punk a jaké byly začátky?

„Za totality tady nebyla podobná hudba téměř vůbec, takže se poslouchalo jenom to, co se sem propašovalo ze zahraničí. Začali jsme hrát tento styl jako revoltu proti bolševikům. K tomu patřilo stylové oblečení a sestřih. Zkušebnu jsme měli na Zetoru, tam se to zhruba nazkoušelo a hrálo se, ale jenom tam, kde jsme si to sami domluvili. V nějakém sále na vesnici, v hospodě, kde se jako domluvila oslava narozenin, natahal se tam nějaký aparát a už se hrálo, dokud to nějaký chytrý starosta nebo policajti nerozehnali. Oficiálně se hrát nedalo, musely být přehrávky a s tímto stylem a texty bychom zelenou nikdy nedostali. Po převratu, v roce 1989 to už vcelku nikomu nevadilo. Dá se říci, že už se hrálo normálně. Začali si nás zvát do nově otevřených soukromých klubů. Konečně jsme mohli hrát pro lidi veřejné koncerty. Objevovala se také soukromá nahrávací studia, kde už nebylo potřeba žádného povolení, takže cokoliv si člověk vymyslel, tak mohl realizovat.“

Jak to vypadalo s vaším prvním albem?

„První desku jsme natočili v roce 1992 a k dnešnímu dni jich máme sedm. Ovšem od ledna 2010 budeme zkoušet na novou, osmou desku.“

Jste chlapi od rodin a přece jen úspěšná kapela. Kde berete tolik času na přípravu a zkoušky?

„My nezkoušíme, protože hrajeme dost často, a to vydá i za zkoušky. Pouze před nahráváním nové desky se chvíli zkouší, jinak to všechno jedeme rovnou. Co se týče nové desky, tak to my máme rychle. Měsíc zazkoušíme, měsíc ve studiu a je to všechno. Do léta by osmé album mělo být.“

Zajímá mě ještě, jak jste na tom s fanoušky?

„Fanoušků je pořád dost. Zpočátku to šlo samo, ty lidi si to našli zcela bez naší pomoci a to je veliká výhoda. I když nejsme v rádiích ani televizích, přesto se to k lidem dostane. V tomto máme štěstí, kdyby člověk pořád za někým chodil a něco mu vnucoval, tak už bychom asi dohráli. Vždycky se ale nějaký pořadatel ozve, příznivci na koncerty chodí a my to děláme pouze pro ně.“

Zajímavý je váš vztah k hospodě U Pelikánů. Co je na tom pravdy?

Kde a jak často můžeme kapelu vidět? Případně s kým?

„Moc se těšíme na koncert 17. dubna 2010 zde v Příbrami v Kulturním domě. Při příležitosti uveřejnění knihy  M. Pešty , která má zachytit příbramskou scénu kapel od 60. let až dodnes, zde budou hrát skupiny, o kterých se v knize píše a ještě jsou schopni koncertovat. To si myslím, že bude super akce.“

Vozíte si s sebou vlastního zvukaře?

„Ne, vlastního zvukaře nemáme. Hlavně každý průměrný zvukař tu naší muziku v pohodě nazvučí.“

Měli jste nebo máte stále nějaké vzory?

„Naše vzory jsou pořád kapely z osmdesátých let, jako Sex Pistols, Ramones, Kiss, AC/DC atd. Jako takový největší úspěch bereme to, že jsme si mohli zahrát v T-Mobile Aréně s kapelou Sex Pistols. Tam jsme měli veliký úspěch. Vlastně jsme snad jediná kapela v Čechách, která s touto kapelou hrála. Toto byl pro nás skvělý zážitek, ale jinak se potkáváme na jednom pódiu s celou škálou hvězdných kapel. Fakt je ten, že jsme už také hráli snad na všech festivalech.

Je to všechno o lidech. Dokud budou chodit na koncerty, budeme hrát. Kdyby snad přestali mít zájem, tak to zabalíme.“

     Nemáte nějaké veselé perličky?

„Nějaké perličky? No tak my bavíme lidi pořád, ale nedá se to publikovat.!“

A co zájmy?

„No tak ty se taky nedají publikovat.! Nevím, jestli by z toho mladší generace nebyla vyšokovaná. Hlavně ale když někam jedeme hrát, tak se chceme pobavit, ostatně jako tomu bylo vždycky. A přece jen si vzpomenu na nějaké veselé historky „z natáčení“.

Protože jezdíme na koncerty třeba třemi auty, tak se nám běžně stává, že tam dorazíme a kus aparatury chybí. Stalo se nám, že jsme dokonce zapomněli i některé nástroje. V těchto případech potom lítáme po místních a půjčujeme si věci, kde se dá. Také v opačném případě se to stává. Kolikrát odjedeme z vystoupení a naopak tam něco necháme. Pro tyto případy jsme si všechny naše věci polepili samolepkami s logem kapely, takže každý ví, komu to patří.

Další pěkný zážitek byl, když jsme po koncertě stěhovali aparát do auta a zrovna v tu chvíli se nám ho někdo snažil ukrást i s dodávkou, ale naštěstí to dobře dopadlo. Ani se tomu nedivím, vždyť jsme v Čechách.

Jednou jsme se vraceli z koncertu v Karlových Varech, najeli jsme na náledí a bourali jsme. Nikomu se nic nestalo. Pak jsme sehnali chlapíka, co nás vytáhne a jak se kolem toho motal, tak ho přejelo auto, které zrovna jelo kolem. Se zlomenou nohou ho odvezli do nemocnice. Byl to pešek, ještě jsme ho vytáhli z nějaké rodinné oslavy a za svou ochotu skončil takhle.“

Co vaše děti? Rostou z nich také fanoušci kapely?

„Naše děti jsou v pohodě. Už je bereme na koncerty. Kluka oblíkám do různých trik a podobně, ten má vybavení velké. Bakča pořídil svému desetiletému synovi bicí, takže ho vede správným směrem. Bořek má kluka ještě malého, ale dceři je dvacet a ta na akce také jezdí. Takže poslouchají a jezdí. Nedávno jsme vyhráli hitparádu, takže velký úspěch. Na TV Public běží hitparáda klipů. Náš klip písně Mravenec postoupil do dalšího měsíce z prvního místa. To nás po dlouhých letech velice potěšilo, zvláště když o tom rozdují fanoušci. Takéjsme se dozvěděli, že jsme obsadili 114 místo v Českém Slavíkovi a to jsme se museli smát. Na Gotta to ještě není, ale … (smích).“

Co děláte v současné době kromě toho, že se věnujete muzice?

„Vzhledem k našim rodinným závazkům už toho také moc neděláme jako dříve, ale například já se věnuji aktivně bowlingu. Pronajal jsem si v Příbrami dráhy v roce 1999, ve sklepě jsme měli zkušebnu, takže to bylo super. Aby to bylo trochu zajímavější, tak jsme začali pořádat různé turnaje a dodnes to běží. Dokonce jsme vytvořili bowlingovou ligu, která také stále funguje. Je to tak, že se hraje jednu neděli liga týmů A, další neděli je turnaj dvojic, třetí neděli hrají ligu týmů B a poslední neděle je bez soutěží. Další měsíc se to opakuje. Za tu dobu se zde spousta lidí bowling hrát naučilo a dnes hrají nejen zde, ale i v jiných soutěžích a myslím, že nejsou vůbec špatní. Máme to zde vytvořené hlavně pro zábavu lidí. Je to takový můj další koníček. Sám hraji také soutěžně a právě i mimo Příbram. Dokonce jsme vyhráli několik turnajů v Plzni.“

Kdybych se chtěl přihlásit do nějakého turnaje nebo se chtěl účastnit nějaké ligy, je to možné?

„To je jasná věc, všechny soutěže jsou komukoliv přístupné. Stačí zajít a zaregistrovat se.“

Jak je to finančně náročné?

„Člověk, který hraje soutěžně, si zaplatí pouze pronájem své dráhy, to je vše. Chápejte, zadarmo to být nemůže, nejsme armáda spásy. Myslím si ale, že zábava je přímosměrná finančním výdajům.“

Ještě mi řekněte, kam si mám přijít zahrát?

„To vám přeci do médií nemohu říci, ale jestli o to opravdu někdo stojí, tak si k nám cestu jistě najde.“

Co když si to někdo splete a zavítá jinam?

„Nevím o tom, že by se jinde v Příbrami hrála liga a pořádaly se různé veřejné turnaje.“